Zase o mně
V čem štvu sama sebe: jsem neuvěřitelně nepořádná,a přitom trošku perfekcionistka,takže někdy doopravdy trpím. Třeba když se mi na křesle vrší hromada oblečení co by chtěla vyprat a já si na ni vzpomenu jenom, když mě nejvíc bolí hlava nebo jsem únavou tak mrtvá,že si skoro ani nevyčistím zuby.
Taky nemám ráda nedodělanou práci. Když něco začnu,tak prostě pokládám za jasný,že to taky dodělám a když mě někdo přeruší,naštve mě to.
V čem jsem se překonala: když nebudu počítat hodiny tělocviku,tak bych mohla uvést jeden drobný okamžik mého života,kterými ovšem ukázal další možný směr chování. Má se to tak,že ve třídě je spolužačka,která neustále do někoho ryje.Pořád kritizuje,drbe,ječí,pomlouvá...Strašně moc mi leze krkem.A já tak nerada vyhledávám konflikty...Příjde mi lepší prostě znechuceně odejít, než být jako ona a říkat jí aby mlčela.
No tak jednou jsme si tak ve škole o přestávce seděly každá u jiného stolu,ona do něj něčím mlátila a mě to až tak nevadilo. Jenže pak tam přišla jedna holka a začala si pouštět na mobilu disko.Bleeee...Tak se zvednu a odcházím. Zastaví mě kámoška a ptá se kam jdu,já na to že v tom tomhle rámusu se nedá žít. A naše milá spolužačka už zase začne kritizovat a plivne po mě,abych dávala pozor aby mi nepraskly ušní bubínky.Načež mě ujelo "aby ses neposrala" a zdrhla jsem. A vida,od té doby mám klídek,pohodičku,nikdo mi neříká že "ty brejle vypadaj hnusně,sundej to".