Zlost
Další ze slabých chvil je vztek. Zlost může být slabá a silnější. Když pociťujeme slabou zlost,je to většinou vyprovokováno tím,že naše snaha přichází vniveč ( např. vysvětlujete druhému dané téma a on stále nechápe.Vaše reakce:"Proboha ty jseš blbej!Tohle nemá cenu.") tudíž něco se mi nedaří a neběží to jak chci já,moje představy ubíhají.
Ale když vás někdo naštve, urazí, když to někdo přežene, může se stát že vypěníte. Začnete řvát, ječet, možná do něčeho kopnete nebo praštíte, začnete trhat papíry.... Ta zlost musí ven. Nelze ji v sobě držet. Často pomůže prostě začít křičet. Je to v podstatě ideální řešení. Ovšem ve vzteku toho člověk může udělat hodně, bylo by špatný přestat se ovládat.
Dám vám příklad ze života : Občas už se tak přihodí že chodíš do školy s někým, kdo je přece jen o trochu dementnější než ti ostatní. I já mám takový štěstí. Prostě si nikdy nedá pokoj,takovej ten rejpal...
Jeden den se navezl do mě. Že po mně dětinsky hází papíry a urážky,to mě nebralo.Ať si děti hrajou. Ale při přesunu z učebny do učebny do mě kopnul zezadu když jsem šla po schodech. Málem jsem ztratila rovnováhu a letěla. To už mě nahráblo dost kvalitně. Chytila jsem ho pod krkem a smýkla s ním z těch schodů na normální podlahu a hrozně ho seřvala. Prostě mě chytnul amok, ani si nepamatuju co sem na něj na tý chodbě ječela. Prostě okno. Vím jen že jsem mu vmetla do obličeje,že je srab a má jen blbý kecy.Na tu další čtvrtminutu si fakt nevzpomínám:) Vím jen,že po týhle události mi dal na dloooouhou dobu pokoj.